Phdr. Josef Hráský
Josef Hráský se narodil v rodině slavoňovského učitele Josefa a Anny Hrázké ve Slavoňově v č.p. 26.
Po absolvování střední školy v Náchodě se přihlásil ke studiu historie na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, kterou zakončil ve školním roce 1928–29 získáním doktorátu filozofie. Jeho disertační prací byla historie Nového Města nad Metují.
V roce 1931 nastoupil do Archivu ministerstva vnitra. V létech 1931-1334 absolvoval studium na Státní archivní škole, které zakončil závěrečnými zkouškami v červnu 1934 s velmi dobrým prospěchem. Za státní práci předložil rozšířenou doktorskou disertaci Nové Město Hradiště nad Metují od roku 1501 do r. 1648. V archivu ministerstva vnitra obětavě pracoval na základní evidenci archivních fondů a jejich obsahu. Značnou pozornost věnoval konzervaci archiválií a jeho zásluhou byl položen základ k rozvoji konzervační dílny pozdějšího Státního ústředního archivu. Byl ve své době jedním z předních odborníků v konzervaci archiválií a jeho doménou byla konzervace pečetí.
Za okupace r. 1942 byl pro neárijský původ jeho manželky, s kterou se i přes nátlak nacistického ředitele archivu, odmítl rozvést, byl propuštěn ze státních služeb. Dobu do konce války prožil v pracovních táborech v Německu.
Po osvobození nastoupil opět do práce ve Státním archivu. Dalším těžkým přelomem v životě Josefa Hráského byl únor 1948. Odmítl vstoupit do KSČ a r.1951 musel opustit práci ve Státním archivu. dr. Hráský musel odejít do výroby, kde pracoval jako dělník ve fi. Meopta až do r. 1960. Ani v této těžké době se nepřestal věnovat historii a po pracovní době navštěvoval jako soukromý badatel v Archivu hlavního města Prahy. Roku 1960 dr. Hráský těžce onemocněl, byl to pravděpodobně důsledek jeho dlouhodobého mimořádného vyčerpání z práce v továrně a v archivu. Po uzdravení musel změnit zaměstnání. Byl přijat do Státního židovského muzea. Sepisoval muzejní sbírky, připravoval výstavy a po několik let byl pověřen i jeho vedením. V tomto období zpracoval několik studií o dějinách pražských zlatníků a stříbrníků. Byl členem komise, jež měla dohled na výkup starožitností do ciziny. Tak si získal zásluhy na záchraně mnoha starožitností pro naše muzejní sbírky.
Po odchodu do důchodu v r. 1971 se věnoval studiu archivních fondů pražského městského muzea.
Zemřel v Praze dne 16. října 1981 ve věku téměř 76 let.
Přes dvojí násilné přerušení své vědecké dráhy získal ve svém životě dvojí odbornost a vždy v ní dosáhl vysoké úrovně. Byl vynikajícím archivářem i kvalifikovaným muzejním pracovníkem hlavně v oblasti uměleckých řemesel. V osobním životě byl laskavým, skromným a velmi pracovitým člověkem, který ochotně a nezištně předával své zkušenosti mladším kolegům.