Slavoňovský kostelíčku

Slavoňovský kostelíček je velice vyhledávanou památkou navštěvovanou turisty nejen z tuzemska, ale i ze zahraničí. Je zajímavý tím, že to je kostel „živý“ který od svého vystavění roku 1553 nepřestal plnit svoji původní funkci. Do tohoto kostela po mnoho generací přinášeli a přinášejí rodiče své děti ke křtu, docházejí pravidelně na bohoslužby a nakonec spočinou k věčnému spánku na místním hřbitově.

Staletím opředená stavba si zasluhuje alespoň krátké zamyšlení nad událostmi, které zde proběhly. Většina níže uvedeného textu je sestavena ze zápisu místních kronikářů a ani jsem se příliš nesnažil vkládat do dílka svoje komentáře a ponechávám záměrně v některých pasážích vyniknout ducha a styl zápisu kronikáře. Největším a nejpřesnějším pramenem se pro mne stala místní farní kronika, založená a řádně vedená do současnosti od roku 1843. V kapitole „Opravy kostela“ uvádím rozsah prací konaných na tomto kostelíku. Možná to budou pro někoho informace poněkud nudné a jednotvárné, ukazují však na skutečnost, že zdejší kraj býval velice chudý a záleželo převážně na osobnosti a schopnostech správce kostela a farnosti, do jaké míry dokázal opatřit finanční prostředky na zvelebení nebo jen na nutnou opravu chrámu. Z celé řady osobností působících na zdejší faře se zmíním alespoň o jediném. Je jím farář Václav Vojnar (1856 – 1931), který byl dobrým správcem farnosti a průkopníkem v zemědělské výrobě. Založil Meliorační družstvo, zavedl v místních podmínkách dosud nové druhy zemědělských plodin (červená řepa a kukuřice). Zasloužil se o založení „Kampeličky“ atd.

Ne všechny doby vykazovali takový rozmach a slávu jako za působení výše uvedeného správce. Byly doby kdy kostelu nepřála buď vrchnost, nebo majetkové poměry, kdy kostel chřadl, nebo i přírodní živly jako je voda, houby a plísně, ba i oheň. K zániku kostela ohněm mohlo dojít několikráte buď od blesku, rukou zloděje a nebo při velikém požáru Slavoňova v roce 1811, kdy lehlo popelem 33 stavení a ohněm byl částečně zasažen kostel a škola. V jakém rozsahu bylo „částečné poškození“ se kronikář už nezmiňuje. O dalších událostech budou už následující řádky.

Přeji Vám, abyste po přečtení tohoto dílka pohlíželi na slavoňovský kostelíček nejen jako na starou věc, ale očima člověka, který poodhalil taje minulosti, jako na útočiště duchovního i kulturního života obyvatel zdejšího kraje.

Josef Suchánek